
Jako uplynulých šest let, pořádá náš oddíl i letos květnové antukové turnaje. Stejně jako loni se budou konat první (muži) a druhou (ženy) květnovou sobotu. Pokud byste měli zájem se turnajů aktivně zúčastnit, nahlédněte do propozic v příloze, kde jsou uvedeny podrobnosti a kontakty.
Přihlášené týmy v kategorii mužů:
V informačním systému Českého volejbalového svazu bylo zveřejněno rozlosování soutěží pro nadcházející sezónu 2011/2012. Náš oddíl budou reprezentovat, stejně jako v loňském roce, dva týmy.
Mužský tým bude opět hrát krajský přebor. Tato soutěž nedoznala výraznějších změn. Pouze VK Vsetín nahradilo nedaleké Valašské Meziříčí, které naposledy působilo v krajské soutěži v sezóně 2006/2007. Přihlášeno je tedy opět osm týmů, které se utkají systémem každý s každým čtyřkolově (dvojzápas doma/venku). Spartak Hulín se v prvním zápase 15.10. utká s loňským vítězem VK Napajeda na jeho palubovce.
Ano, čtete správně. Náš tým se s dopsáním posledních přijímacích zkoušek, diplomových prací a s ukecáním ústních vysokoškolských zkoušek z rozličných předmětů rozplynul do omámené radosti, že už je tu konečně TO volno, kvůli kterému má smysl nahecovat poslední hodiny učení.

Náš oddíl SK Spartak Hulín pořádá letos již šestý ročník volejbalových turnajů na antuce. Pro tento rok jsme na popud mnohých žádostí posunuli ženský turnaj o týden později (14.5.), aby se mohl konat v sobotu. Mužská část proběhne o týden dříve tedy 7.5. Přikládám také propozice, pro týmy, které by měly zájem se turnajů aktivně zúčastnit, ve kterých najdete vše podstatné.
Tento víkend už mě nenechal v klidu. Poslední zmínka o volejbalovém dění v Hulíně (myslím v mužském podání) se datuje ke dni 16. 11. 2010. Ani Novoroční přání, prostě nic. Omlouvám se tedy za moji maličkost, ale především za mé kolegy v dresu, jež bych tímto chtěl označit za neumětele a naprosté lenochy. Rozžhavil jsem tedy svoje klávesy do běla a napsal tento srdcervoucí příběh.
Poznámka autora: Když se tak na to dívám mohl bych to dělat závodně. Myslím to psaní. Jen kdybych neměl tak omezenou slovní zásobu.
Tuto sobotu jsme se prostě rozhodly, že vyhrajem, a tak se taky stalo. No a jak se to vše semlelo? Jen čtěte dál a zvíte to.
Bylo, nebylo, jednoho rána se na sedmi různých místech probudilo sedm sličných slečen a v jejich sedmi sličných hlavinkách začala již od rána klíčit myšlenka, co takhle vyhrát zápas. Dnes je hezky, dneska by to šlo.
Pěkný volejbalový den,
rozhodla jsem přispěchat Marti Sovové na pomoc, co se týče psaní článků o průběhu letošní druhé části mistrovské sezóny hulínských volejbalistek. Přeci jenom zkouškové období stále ještě trvá, a i když naše stálá zpravodajka se psaním článků jen zdokonaluje a cvičí pro své studijní dny, aspoň pro dnešek se jí pokusím odlehčit, a to i přes jistou možnost slabší kvality.
Chci vám nastínit zápas proti Slavičínu, který se uskutečnil 15. 1. 2011, a to přímo v hulínské tělocvičně.
Jak se rok s rokem sešel, jsou tu zase další informace z interního života hulínských volejbalistek. Jedna vánoční volníčko trávila rekreováním kotníku a následným plánováním, kdy a zda vůbec se ještě mezi nás zapojí. S radostí mohu oznámit, že prázdniny mimo náš kolektiv a nové dresy ji přesvědčily, že se k nám dříve nebo později vrátí.
Ale zpět k zcela nejaktuálnějším informacem, díky kterým se naše webové stránky obnovují. Je to dnešní zápas. Zápas proti Zlínu.
Jsem horlivý reportér, který právě od všedních starostí odběhl, sepsat si do deníčku, co prožil za tento podzim s volejbalem…
Milý deníčku,
Volejbal mám moc ráda, dokáži se u něj odreagovat, uvolnit a na vše zapomenout. A jaké jsou panečku pocity, když člověk po dlouhé době vyhraje zápas, taková vlna euforie se skoro nedá ukočírovat. Ale to se stává jen málokdy, a tak se se spoluhráčkami těšíme pouze z pocitu ze hry. A že se v letošní sezoně pocit ze hry mnohonásobně zlepšil! Náš kolektiv se utužil a snad našemu trenérovi už tolik nepadají vlasy. (zdravím pane Valko :)
Jistě všichni znáte tuto dětskou hru. Hulínští volejbalisté nejsou žádná „Béčka“ (spíše bych to viděl na předposlední písmeno abecedy), ale i tak jsme si dovolili zahrát si tuto zábavnou hru přímo v mistrovském zápase. Stalo se tak na úplně novém místě, díky Vsetínskému týmu, který není schopen splnit finanční požadavky místní haly na Lapači. Škatulata jsme tedy rozehráli v příjemné hale v městečku Hovězí. Důvod byl prostý - absence čtyř hráčů základní sestavy.